Neexistuje žádný spolehlivý doklad, že by se pásy cudnosti ve středověku používaly. Nejstarší známou kresbu z roku 1405 historici čtou jako vtip; středověké příběhy, které zmiňují zamčené pásy, jsou satira; a mnoho pásů v muzeích bylo pravděpodobně vyrobeno v 19. století, kdy se rozšířil příběh o středověkém manželovi, který zamyká svou ženu.
Byly středověké pásy cudnosti skutečné?
V knize The Medieval Chastity Belt: A Myth-Making Process (Středověký pás cudnosti: proces vytváření mýtu; Palgrave Macmillan, 2007) medievista Albrecht Classen z Arizonské univerzity znovu prověřil doklady. Anotace nakladatele je přímočará: „neexistuje žádný pevný doklad, že by se pásy cudnosti kdy skutečně používaly“ (Google Books). Historička Ruth Mazo Karrasová začala svou recenzi knihy v časopise American Historical Review slovy: „Další hřebík do rakve pásu cudnosti by neměl být zapotřebí. Avšak podobně jako droit de seigneur tento mýtus odmítá zemřít“ (AHR, 2009).
Classen také upozorňuje na to, co chybí. Pás „se nikdy neobjevuje ve vážných textech ani uměleckých dílech“ a „Žádný autor kazatelské literatury, kajícných textů ani didaktický či právní autor se o pásu cudnosti nikdy nezmínil“ (Classen, History News Network, 2015). Podle něj je to „pravděpodobně proto, že už samotná základní myšlenka odporuje základním potřebám lidského (ženského) těla“.
Stručná časová osa
| Kdy | Pramen | Co ukazuje |
|---|---|---|
| Starověká literatura | „Opasek cudnosti“ | Symbol panenství, který sejmul manžel; fyzicky sexu nebránil |
| Středověké náboženské texty | Cingulum castitatis („pás cudnosti“) | Rovněž symbol, spojovaný spíše s muži než se ženami |
| Kolem 1399–1400 | Giovanni Sercambi, Novelle | Zamykací zařízení v satirickém příběhu |
| 1405 | Konrad Kyeser, Bellifortis | První známá kresba, historiky čtená jako vtip |
| 16. století | Hywel o Fuallt | Satira, ne záznam o používání |
| 18. až 20. století | Lékařská tažení proti masturbaci | Vynalezena skutečná omezovací zařízení; mnohá z nich patentována v 19. století |
| 19. století | Spisovatelé a „muzea mučení“ | Šíří se legenda o křižácích; vzniká mnoho dochovaných pásů |
| 2007 | Studie Albrechta Classena | „Žádný pevný doklad“ o středověkém používání |
Prameny ke každému řádku jsou odkázány v oddílech níže.
Legenda o křižácích
Známý příběh zní takto: rytíř odjíždějící na křížovou výpravu zamkne manželku do železného pásu a klíč si vezme s sebou. Až do vydání jeho knihy podle Classena většina laických autorů i mnoho badatelů „prostě předpokládala“, že pás ve středověku existoval a „běžně ho používali rytíři odjíždějící na křížovou výpravu nebo jiné vojenské tažení“ (History News Network). Poznamenává, že jen velmi málo kulturních historiků „kdy pečlivě prozkoumalo prameny“, které pás cudnosti zmiňují, a že téma „získalo velký význam v devatenáctém století, kdy mnozí autoři odborných i méně odborných prací začali omílat pás cudnosti jako zrůdný nástroj, jímž si středověcí manželé podrobovali své ženy“.
Druhá legenda připisuje vynález pásu Francescovi II. da Carrara, vládci Padovy kolem roku 1400. Karrasová uvádí, že Classen ji „úspěšně vyvrací“.
Co středověké texty skutečně říkají
Karrasová v recenzi shrnuje doklady, které Classen znovu prověřil:
- Pásy jako dary. Literární zmínky o pásu darovaném jako svatební dar „nemají s pásem cudnosti nic společného“.
- Zámky a klíče. Řeč o zámcích a klíčích ve středověké literatuře je nejlépe číst jako zastřený odkaz na sex a zmínky o muži, který drží „klíč k ženinu srdci“, nemusí být vůbec přímo sexuální. Ani jedno nepopisuje zařízení.
- Symbolické pásy. V básni Marie de France Guigemar chrání pás věrnost paní tím, že milencům poskytuje způsob, jak se navzájem poznat. V tom funguje jako starověký opasek cudnosti, symbol, který „fyzicky styku nebránil“.
- Satira. Těch několik textů, které zamykací zařízení popisují, včetně Novelle Giovanniho Sercambiho (kolem 1399–1400), Kyeserova Bellifortis (1405) a textu Hywela o Fuallt (16. století), „podle Classenova přesvědčivého rozboru nepopisuje skutečnou praxi, ale je satirické a ironické“.
Kyeserův Bellifortis: první kresba (1405)
Konrad Kyeser (psáno také Conrad) byl německý inženýr a umělec, jehož Bellifortis je ilustrovaná kniha o válečné technice. Classen vysvětluje, že Kyeser vedle vážných návrhů „nabídl řadu komických příkladů zařízení, která byla plodem čiré fantazie, jako je pás cudnosti“, a pás označil jako pocházející z Florencie. Jeho verdikt: „je to vtip, nic jiného, jak naznačuje kontext i zrůdnost kovové klece“.
Vtip se ujal. Podle nakladatele knihy „se k tomuto předmětu odkazovali i někteří básníci a umělci patnáctého a šestnáctého století“. Literární příklady, které Classen našel, „soustavně patří k žánru satiry“.
Muzejní pásy cudnosti: skutečné předměty, pozdější data
Muzejní sbírky obsahují kovové pásy cudnosti, některé dosud katalogizované s datací do 15. nebo 16. století (příklad ze Science Museum). Science Museum v Londýně popisuje železný pás s klouby, podšitý červeným sametem, takto: „Dokumentace spojená s tímto předmětem tvrdí, že může pocházet z 16. století, ale pravděpodobněji byl vyroben v 19. století.“ Tentýž záznam dodává, že „novější argumenty naznačují, že nejsou ničím jiným než viktoriánskými mýty“ (Science Museum Group).
Classen popisuje „středověká muzea mučení“ 19. století jako „zásobovaná převážně moderními (!) předměty vyrobenými v té době v Anglii“. Pás ve vitríně dokazuje, že ho někdo vyrobil. Neukazuje, kdy byl vyroben, ani že ho někdo nosil; datování předmětu vyžaduje doklady o jeho původu a způsobu výroby, ne jen štítek, který dostal.
Omezovací zařízení, která skutečně existovala
Zařízení omezující přístup ke genitáliím skutečně existovala, ale později a z důvodu, který tehdejší lékaři považovali za lékařský. V roce 1758 vydal Samuel-Auguste Tissot spis Onanism: A Treatise on the Maladies Produced by Masturbation (francouzsky L'Onanisme, Onanie: pojednání o nemocech způsobených masturbací). V 19. století lékaři varovali, že ztráta semene poškozuje zdraví, a „byla patentována řada zařízení proti masturbaci, která měla předcházet ‚spermatoree‘ (slabosti způsobené ztrátou semene)“ (Wellcome Collection).
Science Museum vlastní britský exemplář datovaný do let 1871–1930, kovové zařízení, které kdysi drželo na místě kožený řemen. Popisuje ho jako „jedno z řady podobných zařízení, která byla v 18., 19. a 20. století vynalezena, aby zabránila masturbaci“ (Science Museum Group). Šlo o lékařská zařízení, ne o pásy k zajištění manželčiny věrnosti. Wellcome Collection připisuje sexuologům 20. století, mimo jiné Alfredu Kinseymu (1948) a dvojici Masters a Johnsonová (1966), že teorie, na nichž tato zařízení stála, definitivně vyvrátili.
Od mýtu k moderním výrobkům pro dospělé
Dnešní pásy a klece cudnosti jsou výrobky pro dospělé, které nosí dospělí se souhlasem a na základě dohody. Jde o moderní vývoj, ne o přežívající středověký zvyk. Novější historii mužských zařízení popisuje naše historie klecí cudnosti; jak fungují moderní pásy, vysvětluje stránka co je pás cudnosti.
Jak posoudit tvrzení o pásu cudnosti
- Kdy byl pramen napsán? Středověké tvrzení potřebuje středověký pramen, ne převyprávění z 19. století.
- O jaký druh pramene jde? Satira, milostná poezie a metafora nejsou záznamy o praxi.
- Jak byl předmět datován? Hledejte doklady o jeho původu a způsobu výroby, ne jen štítek.
- Jeden příklad, nebo běžná praxe? Jediný předmět nebo příběh neukazuje, že by něco bylo rozšířené.
Často kladené otázky
Zamykali křižáci své manželky do pásů cudnosti?
Neexistuje žádný pevný doklad, že by to dělali. Příběh se rozšířil v 19. století a středověké texty, které zamčené pásy zmiňují, jsou satirické.
Kdy byl pás cudnosti vynalezen?
Nejstarší známá kresba je v Kyeserově díle Bellifortis z roku 1405 a historici ji čtou jako vtip. Mnoho dochovaných kovových pásů bylo zřejmě vyrobeno v 19. století.
Jsou muzejní pásy cudnosti falešné?
Jsou to skutečné předměty, ale často mnohem mladší, než uváděly jejich staré štítky. Science Museum v Londýně uvádí, že jeden z jeho pásů byl pravděpodobněji vyroben v 19. než v 16. století.
Používaly se pásy cudnosti ve viktoriánské době?
Mnoho pásů, které jsou dnes v muzeích, bylo pravděpodobně vyrobeno v 19. století, ale to dokazuje, že se vyráběly, ne že je někdo nosil. Science Museum v Londýně poznamenává, že novější argumenty naznačují, že pásy cudnosti „nejsou ničím jiným než viktoriánskými mýty“. Omezovací zařízení doložená z tohoto období jsou něco jiného: zařízení proti masturbaci, vynalézaná od 18. do 20. století a mnohá z nich patentovaná v 19. století, kdy lékaři věřili, že masturbace škodí zdraví. Šlo o lékařská zařízení, ne o pásy k vynucení věrnosti.
Proč středověký mýtus přetrvává?
Je to živý příběh, který vyhovoval pozdějším autorům. Classenův nakladatel poznamenává, že moderní badatelé „ochotně přijali myšlenku pásu cudnosti, protože jim poskytla účinný bojový pokřik k očerňování středověkého světa“.